Gatlin. Ethan Wate si celý život přál, aby jeho město
nebylo tak nudné a jednotvárné. Jenže… teď by dal všechno za to, aby
jeho přítelkyně nezničila Řád věcí a Gatlin byl stejně nudný, jako
dříve.
Když se Lena na svůj Sedmnáctý
měsíc Vyžádala, nevybrala si Světlo ani Tmu - rozhodla se pro obojí.
Její volba ale měla apokalyptické následky pro celý svět - tím, že
rozštěpila Sedmnáctý měsíc, způsobila trhlinu v Řádu věcí, a tak ho
zničila. Nejen Gatlin teď sužují jevy tak zvláštní, že je chudák paní
Lincolnová považuje za morové rány, které předcházejí apokalypse.
"Kobylky přiletěly v hejnech před třema nedělema, po tom, co se Lena Vyžádala. A za čtrnáct dní uhodilo největší horko za posledních sedmdesát let." (str. 22)
Aby toho nebylo
málo, Ethan začíná mít pocit, že je s ním něco špatně. Nechutná mu
sladké, dokonce ani Ammina vyhlášená jídla, která vždycky zbožňoval. Do
toho se mu zdají živé sny o tom, jak sám sebe pronásleduje. A to pořád
není všechno…
"V mysli se mi otáčely nejrůznější kombinace. Lenino číslo a číslo do Gatlinský městský knihovny. V pohodě. Nepamatoval jsem si akorát jeidný. To naše." (str.322)
Před Ethanem stojí
nelehký úkol - nenechat Abrahama Ravenwooda spolu se Sarafine zničit
svět, obnovit Řád věcí a k tomu dát do pořádku sám sebe…
Nádherný zmatek je třetím dílem Kroniky prokletých zaklínačů.
Je tedy jasné, že bude, stejně jako předchozí díly, přeložen do
nespisovné češtiny, aby se překladatel co nejvíce přiblížil původnímu
jazyku - nářeční angličtině. Z toho důvodu je třeba jen zatnout zuby,
číst dál a čekat, že si člověk časem zvykne… I když, jakmile člověk
spatří na stránce vyskakovat napsaná slova jako přikejvnul a mejkap, možná to s ním trochu zamává. Otrlejší čtenáři to jistě s klidem přejdou, jsem si ale jistá, že třeba takové cunami spláchne opravdu každého.
Celá
kniha je protkána velkou spoustou narážek na pokračování děje, které se
ale samozřejmě dozvíme až na konci. Kvůli tomu si troufám říci, že je
velká pravděpodobnost, že si druhé čtení člověk užije více než první.
Poprvé toho totiž čtenář moc nechápe a čte co nejrychleji jen proto, aby
už byl na konci a dozvěděl se, o co vlastně v té dané chvíli šlo. Při
druhém čtení už se dá lépe chápat souvislosti, když člověk ví, jak to
dopadne.
Nejsem zrovna tím typem člověka, který dočte knihu a už by mohl začít znovu od začátku. Nádherný zmatek
jsem ale asi týden po dočtení otevřela znova a přečetla jsem ho téměř
stejně rychle a se stejným zápalem jako poprvé. A to už něco znamená.
Tuto recenzi jsem napsala pro web fantasya.cz
Doufám, že jsem se trefila :) četla jsem zatím jen první díl Nádherné bytosti :)
OdpovědětVymazat