čtvrtek 19. září 2013

Romeo, Julie a tma

Jsem přežvýkaná, sežraná, vyvrhnutá. V depresi. Ale pokusím se to sepsat...
Pavel je ničím výjimečný osmnáctiletý student pražského gymnázia, maturant.  V pozadí jeho života zuří válka, ale on si s ní moc neláme hlavu, vždyť je árijec. Jenže pak, v den jeho písemné maturity, ji potká-uplakanou dívku na lavičce v parku, které se mu zželí. Ale má to jeden háček - Ester je židovka, která nenastoupila svůj transport do koncentračního tábora. Pavel jí v náhlém pomatení smyslů nabídne azyl v komůrce u krejčovství svého otce. A jak už to tak bývá, ti dva se do sebe zamilují...V tu chvíli Pavla válka v době atentátu na Heydricha stahuje, ten psychicky stárne a dělá si starosti. Je ochoten svou nejmilejší chránit až do jejího konce, ale pokud se to nepovede a Ester najdou, nezastřelí jen ji, ale i Pavla a celou jeho rodinu...
Tuto knihu od Jana Otčenáška jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě na doporučení svých kamarádek. Začala jsem ji číst včera po Jak je důležité míti Filipa, takže jak už je u mě zvykem, přečetla jsem pouze zhruba kapitolu (nezvládám rychlé žánrové přechody) a nebyla jsem moc nadšená. Pocity, nicneříkající popis, nic. Řekla jsem to kamarádce a ona mi řekla:"Počkej, brzy to začne." A začalo...
Zbytek zhruba dvěstěstránkové knížky jsem zhltla za odpoledne a po dočtení mě zanechala hluboce zamyšlenou, deprimovanou a hlavně vděčnou, že žiju v jiné době, kdy mi nezničí život sebemenší přehmat. Čtivost tohoto díla způsobují především krátké věty a smršť pocitů, myšlenek a vzpomínek, která číhá na každé stránce. Celou dobu jsem věděla, jak to dopadne, a proto se mi nechtělo číst dál k tomu konci, ale na druhou stranu mě cosi záhadného neustále nutilo pokračovat a fixovalo mi ruce i obličej ke knize. A bezprostředně po dočtení mě kniha zanechala s vířícím pocity v hlavě. Ano, byly v krátkých větách, někdy dokonce po slovech...
Knížka k maturitě o maturantovi, to je rozhodně výzva. Rozhodně ji doporučuji si vybrat, protože je krátká a dobře se čte. Jen ještě nevím, jak moc dobře se mi z ní bude maturovat, když mám z ní teď v hlavě jen vír emocí.


2 komentáře:

  1. Na tohle se "těším", pokud to u takové knihy lze říct. Na druhou stranu se ale bojím, aby to nebylo takové fiasko, jako pro mě byla kniha Petr a Lucie - tak nudnou knihu jsem nečetla už dlouho.

    Jak se ti líbilo Jak je důležité míti Filipa? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsme ji jednou měli na seznamu povinné četby, jednou se k ní chci dostat..

    OdpovědětVymazat