Hobit: Šmakova dračí poušť

Tak. Včera jsem byla s přítelem v kině na druhém Hobitovi, na kterého jsem se po prvním krásném filmu moc těšila. A nebudu vám lhát, dost mě zklamal... Předpokládám, že stejně není potřeba řešit děj, ale ona tam žádná pořádná zápletka ani není. Jediná zajímavá věc je Sauronovo povstání, které vlastně stejně známe z Pána prstenů, tak trochu z té zajímavosti ztrácí.
V první řadě bych ráda řekla, že jsem člověk, který nesnáší filmy, v kterých jde pouze o strašení diváka. Dále nemám ráda filmy, kde se všichny stále jen mlátí, střílí a vraždí. A také filmy s předvídatelným dějem. No, nerada to říkám, ale Hobit je pro mě kombinací všech tří typů, a proto jsem téměř po celou dobu zatínala nehty do ruky chudáka svého přítele, zakrývala si oči, nadskakovala na sedadle a proklínala jsem sama sebe, že jsem do toho kina vůbec vlezla. Možná, že kdybych se vyžívala ve výše zmíněných typech scén, byla bych filmem nadšená, ale takhle jsem úpěla při každém takovém momentu. Kam se poděla ona vyváženost mezi normálními, ba dokonce milými, scénami a těmi strašidenými a bojovými? Myslím, že skončila v nenávratnu.
Jako bonus mi Jackson k děsivému Azoghovi přidal ještě jednu skřetí obludu, o které se mi bude další rok zdát, a jakožto arachnofobikovi také úžasnou scénu s obřími pavouky v detailním záběru. Abych se neměla z čeho radovat, zřejmě se rozhodl, že přírodu Nového Zélandu už dost ukázal v první části, a proto to v této tolik není potřeba. Ještě, že je jedním z Lupičů Bilbo, protože jsem se alespoň párkrát zasmála jeho výborným gestům a grimasám.
Už bylo řečeno mnoho o tom, že se Jackson dostal na míle daleko od knižní předlohy, nebudu to tedy dále pitvat. Bonusová Tauriel je alespoň hezká, celkem normální elfka, která nám mimo jiné zprostředkovává vymyšlenou lovestory s trpaslíkem. A také tvoří dvojici s Legolasem, na něhož jsem se opravdu těšila, tím se tedy dostávám k mému největšímu zklamání. Abyste pochopili, přidávám fotku.

 

V celé trilogii Pán prstenů vypadá Legolas sympaticky, je to prostě takový mladík se špičatýma ušima a lukostřeleckým nadáním. V Hobitovi ale na scénu nastupuje načesaný stárnoucí týpek s tvrdou čelistí a neméně tvrdým výrazem. Vypadá prostě, jako by byl naštvaný na celý svět a mám pocit, že jsem ho neviděla se usmát nebo se zatvářit mile. Teď pominu fyzický vzhled, ale jakto, že nám Legolas od Hobita do Pána prstenů omládl psychicky? Tak, a teď k tomu vzhledu. Na ČSFD jsme se setkala s názorem, že vypadá "o půl století starší" než v "následujícím" příběhu Pána prstenů. Celou dobu jsem si navíc říkala, že kromě zestárnutí mi na něm ještě něco nesedí, což mě pěkně rozčilovalo. U žvím, jsou to ty oči!! Podívejte se na ty dvě ledově modré věci v jeho očních důlcích, no hrůza! Nevím, jestli elfům věkem oči tmavnou, ale každopádně mě postava Legolase zklamala úplně nejvíc, a proto ji volím jako tu nejméně povedenou.

Naopak trpaslíci jsou stejně úsměvní jako v prvním díle, díkybohu.

Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit, je pokus o napojení příběhu s Pánem prstenů, což se celkem povedlo mimo jiné zmínkou o Gimlim, postavou Legolase (ať už jakkoliv povedenou) a vzestupem Saurona.

Chápu, že jiní lidé nového Hobita určitě zbožňují, ale já jsem starý strašpytel s úchylkou na Legolase, proto mezi ně nepatřím. Ale za rok stejně půjdu znovu:D