V překonávání odporu k vampýrům došla alchymistka Sydney
Sageová tak daleko, že se dokonce s jedním z nich, zdánlivě nedostupným
Adrianem, dala dohromady.
Vztah mezi člověkem a vampýrem je velkým tabu nejen pro alchymisty, ale
i pro jindy tolerantní vampýry a dhampýry, proto musí Sydney s Adrianem
svou lásku důsledně tajit. Kdyby se totiž jejich vztah provalil, Sydney by
čekalo vymývání mozku v nápravném zařízení pro alchymisty. Na to se
ale mladý pár snaží v uloupených chvilkách nemyslet a dokonce se zdá,
že je Sydney tou, pro kterou je Adrian ochoten se vzdát všech svých
zlozvyků.
Kromě odporu k vampýrům překonala mladá alchymistka i svůj odpor
k magii natolik, že ji sama začala bez výčitek praktikovat. Není tedy
divu, že se rozhodla vynalézt inkoust, kterým by mohla překreslit své
tetování, aby ji alchymisté už nemohli ovládat. Jenže Sydney toho dělá
proti alchymistům tolik, že je jen otázkou času, kdy zaškobrtne…
Ohnivé srdce je v pořadí už čtvrtým dílem
Pokrevních pout, pokračování světoznámé série Vampýrská
akademie, proto má čtenář už při otevírání knihy jistá
očekávání. Nikdo ale nemůže být připraven na tak obrovskou proměnu
ústředních postav, kterou Richelle Mead pro své čtenáře připravila.
Z chladné a puntičkářské Sydney se náhle stala téměř až
zapomnětlivá vášnivá bytost, která snad nemůže poznávat ani samu sebe.
Adrian se zase změnil v oddaného romantika, který kvůli své lásce končí
se zlozvyky a koketuje s myšlenkou odříznutí se od magie. Když se na to
člověk podívá, vypadá to, že se autorka dobrovolně vzdala výhody
nevšedních hlavních postav, která tuto sérii dělala ještě
zajímavější.
Román navíc představuje víc než co jiného sbírku zamilovaného
vrkání této dvojice, které jistě ocení něžnější povahy, ale které je
pro autorku velmi netypické. Čtení Ohnivého srdce navíc přímo vybízí
k tomu, aby lidé otáčeli stránky s očekáváním, kdy už je konečně
odhalí, protože se zdá, že nic jiného ani nastat nemůže. Autorka ale ví,
co dělá, a skalním fanouškům Vampýrské akademie na několika stranách
servíruje všechny jejich nejoblíbenější postavy jako kompenzaci. Leckomu
se přitom zasteskne po vyprávění z pohledu hyperaktivní Rose – možná
proto Richelle Mead přetransformovala Sydney ve vášnivější osobu.
Dobrá zpráva je, že autorka stále píše stejným podmanivým stylem,
který její čtenáře drží přilepené ke knize. A to i přes to, že
pozorný čtenář objeví v průběhu knihy pouze jednu jedinou akční
situaci, přičemž ta trvá celé čtyři stránky. Richelle Mead ale zřejmě
tušila, že bude čtenářům připadat kniha málo akční, a proto děj
nejvíce vygradovala v závěru, aby ho vzápětí utnula. Zdá se, že se
tento zlozvyk stal pro Richelle typickým, čtenáři jí to ale velkomyslně
odpustí, protože to znamená, že po této uzívané knize přijde něco
akčnějšího. Snad.
Přesto ale nelze napsat nic, co by tuto sérii od Richelle
Mead v očích čtenářů pošpinilo, protože pro většinu z nich
zůstane srdeční záležitostí jako pokračování jejich oblíbené série.
Koneckonců, autorčinu podmanivému stylu psaní nelze nic vytknout.
Tuto recenzi jsem napsala pro web fantasya.cz
ctu pokrevni pouta jedna, RM mam jako autorku moc rada :)
OdpovědětVymazatroo.rachel.1987@gmail.com
SOUTĚŽ O ODZNÁČKY A KNÍŽKU
http://rachel-roo.blogspot.cz/2014/04/velka-knizko-placickova-soutez.html