Pamatujete si Bořiče mýtů? Na základě tohoto tématu jsem napsala tento článek z recese inspirovaný stylem fejetonu, je tedy smyšlený a schválně přehnaný. Bere s nadhledem to, co se o knihomolech říká. Rozhodně není nenávistný k odlišným lidem!
Jak se tak pohybuji po Praze, často narazím na živoucí příčiny mýtů o knihomolech. Třeba minulý týden - v klidu a kultivovaně sedím v metru s čtečkou v ruce, přičemž najednou přistoupí velmi zvláštní pán. S dlouhými zacuchanými vlasy vypadá jako příznivec přírodních lidí, na nose má kulaté brýle ve stylu Harryho Pottera a chodidla mu vykukují ze sandálů (venku bylo maximálně 10°C). Na sobě má vytahanou flekatou mikinu a stejně hrozné kapsáče. U nohou mu leží pes. A sladká tečka? V jedné z kapes svých vytahaných kapsáčů má zastrčenou tlustou knížku, kterou po chvíli vytáhne a pohrouží se do čtení.
O pár dní později nastoupím do tramvaje, najdu si volné sedadlo a už už se chci pustit do čtení, když před sebou spatřím dalšího "typického" knihomola. Tentokrát je to slečna zhruba v mém věku, očividně vyznávající dávno mrtvý EMO styl (nebo ještě žije?). Na černo nabarvené vlasy jí zakrývají polovinu obličeje, jedno viditelné oko se ztrácí pod vrstvou černé linky. Na obou rukách má aspoň deset (černých) náramků, na nohou těžké boty a na těle černé vytahané oblečení. Samozřejmě se tváří velmi smutně. A v ruce? Bichle.
V takových chvílích se nenápadně rozhlédnu, schovám čtečku, vytáhnu telefon a jako zbytek normálních smrtelníků projíždím Facebook. Jen aby mě nikdo nespojoval s takovými individui!
