RC Review: Rudá jako rubín

Gwendolyn Shepardová žije ve vskutku zvláštní rodině - dnes a denně se u nich skloňují slova jako mystérie a její sestřenice Charlotte je celý život připravována na skutečnost, že se narodila jakožto nositelka genu a jednou bude moct cestovat časem. Všichni s napětím očekávají její první skok do minulosti a díky tomu je Gwen dost přehlížená. Co se ale nestane - Charlotte do minulosti vůbec neskočí, místo toho se ukáže, že nositelkou genu je Gwen. To ona totiž nečekaně skočí do minulosti…

Po přečtení prologu čtenář mírně zděšeně doufá, že si právě nepřečetl, jak to celé dopadne. V průběhu knihy se uklidňuje, že to podle prologu přece dobře skončí, jenže pak dojde k epilogu, který je úplně stejně zmatený jako prolog. Vzhledem k tomu, že už má knihu za sebou, se mu ale podaří epilog pochopit, a teprve na základě toho a druhého přečtení prolog pochopí. Bohužel, prolog nám šťastný konec nezaručuje, jak možná mnozí čtenáři celou dobu doufali.

Podtitul knihy Rudá jako rubín zní Láska nezná čas, tím pádem člověk předpokládá, že bude asi o lásce. Také anotace říká, že "láska Gideona a Gwendolyn překračuje všechny hranice času". Zvláštní ovšem je, že po přečtení prvních sto stránek člověk ještě ani neví, kdo je to Gideon, a ani na straně tři sta ještě žádnou lásku nepochytil. No, tak jsme se alespoň už z anotace dozvěděli, co se bude dít v dalších dílech.

Mezi jednotlivými kapitolami je vždy jedna strana, na které je napsán sem tam nějaký citát od Shakespeara, ale nejčastěji tam najdeme zápisky "Z kronik Strážců", které ale člověk stejně většinou přeskočí, protože mu vůbec nedávají smysl. Počet takovýchto textů, které se vztahují k něčemu, co se děje v kapitole předtím nebo potom, by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Dokonce, i když se k těmto vsuvkám člověk vrátí po dočtení knihy, většina z nich mu stále nic neříká, což ještě umocňuje pocit, že se nás Rudá jako rubín snaží hlavně navnadit na další díly.

Jak shrnout pocity z této knihy? Neurazí žádnou věkovou kategorii se zálibou ve fantasy. Lze ji zhltnout za den, a i když někdo z čtenářů nemusí úplně všechno chápat, musí poraženě přiznat, že se autorce rozhodně podařilo navnadit ho na druhý díl (Modrá jako safír) a i hodinu po přečtení knihy je čtenář stále uvízlý v čase.

Tuto recenzi jsem napsala pro web fantasya.cz