úterý 13. srpna 2013

Čteme klasiku: Vyhoďme ho z kola ven (recenze)

 

Jak už jsem se zmínila v úvodním článku, rozhodla jsem se zapojit do tohoto projektu od Roxanne a přečíst během zbytku prázdnin dvě knihy z povinné maturitní četby. A s hrdostí hlásím, že se mi dnes podařilo dočíst knihu Vyhoďme ho z kola ven!

Randle McMurphy je dělník, který se rozhodne předstírat šílenství, aby se dostal z pracovní farmy a aby ho přivezli do státního špitálu pro duševně choré. Soudí, že život tam bude příjemnější. Přichází na oddělení a zpod čepice mu lezou tuhé nazrzlé kudrny, vypráví vtipy a snaží se mrtvoly ve cvokárně přimět k nějaké akci.
Román Vyhoďme ho z kola ven od amerického spisovatele Kena Keseyho je vyprávěn z pohledu 'chronika' Bromdena, vysokého Indiána, který v léčebně strávil už dvacet let a díky předstírání hluchoty a němoty si vyslechl spoustu věcí. Věří že, svět ovládá záhadný Kombajn, což je něco jako vyšší moc, která nutí lidi podřídit se pravidlům chování, oblékání a bydlení, jinak řečeno společenským konvencím. A pokud lidé nejsou schopni se podřídit, jsou prohlášeni za blázny a skončí zrovna v takové léčebně, v jaké bydlí pan Bromden a spousta dalších pod dohledem Velké sestry, což je žena, která poslouchá rozkazy Kombajnu.
Děj začíná, jak napovídá anotace, příchodem McMurphyho do léčebny, kde všechny šokuje svou hlasitostí, drzostí a smíchem.
"Stojí a dívá se na nás, houpe se na patách a chechtá se a chechtá" (str. 20)
Od jeho příchodu je celá léčebna vzhůru nohama a dokonce se mu i podaří přimět pacienty doufat, že v boji proti Kombajnu existuje alespoň nějaká naděje...

Vyhoďme ho z kola ven je klasika. Úspěšný román, podle kterého natočil Miloš Forman svůj slavný film Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal celkem 5 Oskarů. Celé je to prostě jeden velký úspěch! Já to ale vůbec nechápu.
Hned na samém začátku, kde na mě vybafli černí frajeři, Hbitý koště a podobné výrazy následované zmatenými vzpomínkami pana Bromdena, jsem měla velkou chuť to vzdát a prostě si do povinné četby vybrat jinou knihu, nejlépe tenkou, jednoduchou a srozumitelnou (i když nevím, jestli nějaká taková existuje). Ale zatvrdila jsem se a vydržela! Nicméně, do poloviny knihy to bylo utrpení. Kromě občasných McMurphyho útoků na Velkou sestru se vůbec nic nedělo, akorát jsem stále narážela na dlouhé pasáže, které jsem vůbec nepochopila a u kterých jsem nevěděla, jestli jsou celé Bromdenovými halucinacemi, nebo jen část z nich. Například přístroje vypouštějící mlhu, které ovládá Velká sestra a které údajně "oblbují" pacienty.
Polovina knihy je ale velkým předělem mezi "ničím" a "něčím". Zhltla jsem ji za jedno odpoledne, protože pacienti v léčebně se konečně probudili k nějaké akci a já se nemohla dočkat, co z toho bude a jak to skončí. Upřímně řečeno, na jeden okamžik jsem čekala celou tu první polovinu knihy, a tak mě už jen ten nabudil k dalšímu čtení. To bylo o sto procent akčnější a zajímavější, ale šokovalo mě nečekaným a rychlým koncem.
Na začátku čtení jsem byla rozhodnutá nedat knize víc než dvě hvězdičky, nakonec jsem se ale rozhodla pro tři. Kdybych byla hloubavější, vnímavější (možná chytřejší) a lépe bych to chápala, určitě bych toto slavné dílo ocenila mnohem víc.
Takhle ale 3 hvězdičky, z nichž většina patří druhé polovině knihy.


3 komentáře:

  1. No vidíš že to šlo :D :D
    A na ten film se hrozně moc potřebuju podívat!:D
    A vidím, že zrovna čteš Všechny barvy země- úúžasná kniha:33

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluju !:D Já momentálně čtu Lolitu, která je asi ještě trochu delší, ale celkem mě i baví:)

    OdpovědětVymazat
  3. Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla. Příběh je originální, realistický a často hodně drsný. Filmové zpracování se mi také velmi líbilo.

    OdpovědětVymazat