Tuto knihu od mé oblíbené české autorky jsem nadělila sama
sobě k Vánocům (musím si přece ospravedlnit utrácení!) prostě proto, že
jsem se na ni moc těšila a chtěla jsem si po té školní dřině udělat radost.
Hned na začátek musím říct, že jsem rozhodně nebyla zklamaná! To bych ale
předbíhala…O čem že tato útlá kniha z pera Kateřiny Petrusové je?
Markéta Mrázová je kreativní ředitelkou reklamní agentury.
Bydlí v Praze, je celkem obyčejná (až na nejlepší kamarádku gynekoložku a
jejího muže patologa) a svými věčně studenými končetinami dělá čest svému
jménu. Jednoho letního dne se Markéta vydá na párty s přáteli na chalupu v jižních
Čechách. V jakémsi jihočeském zapadákově ale kvůli koni zajede do příkopu
a musí se vydat do nejbližší vesnice, aby sehnala opraváře. Místo toho se ale
nachomýtne na statek svalnatého chlapa, který není tak hrozný, jak se jí ze
začátku zdá.
„Vy jste
magor“„Pavel,“ mrkl na mě. (str.23)
Markéta
nakonec nemá šanci mít auto opravené dříve než v pondělí, a proto přijme
velkorysou nabídku Pavla, kterému přezdívá Marvin, aby strávila víkend u něj na
statku. A ten víkend (ani Pavel, koneckonců) není vůbec k zahození…
První
kapitolu autorka vyvěsila jako ukázku na internet už před nějakou dobou. A tak,
když se mi tato knížka konečně dostala do ruky, byla jsem připravená ji
přeskočit, kdyby mi už podruhé nepřipadala tak vtipná. Nepřeskočila jsem ji, ba
naopak, pobavila jsem se nad ní možná ještě více, než když jsem ji četla z obrazovky
počítače. Hlavní hrdinka mě hned zaujala svým vtipem, sarkasmem a ironií, proto
jsem věděla, že si knížku s ní v „hlavní roli“ užiju. A také to tak
bylo! Přečetla jsem ji jedním dechem, i když jsem se ji vzhledem k délce opravdu
snažila číst pomalu a jaksepatří si ji užít.
Výborné je,
že anotace neprozrazuje více než úplný začátek knihy, proto jsem vlastně vůbec
netušila, o čem budu číst. I když je děj celkem předvídatelný, čemuž u takové
knihy nelze zabránit, stejně jsem byla několikrát překvapená. A hlavně, po
celou dobu čtení mě provázelo nadšení a já si knihu neskutečně užila, protože
ač to možná někoho překvapí, dokáže člověka naprosto pohltit. Musím se přiznat,
že jsem se téměř celou dobu cítila -SPOILER- těhotně! Paní Petrusová, smekám,
takové pocity u mě opravdu nejsou běžné.
S hlavou
v oblacích (pejru) je pro mě výborná oddechovka, která mi v jistých věcech
připadala trochu jako kříženec jednoho dílu Padesáti odstínů a Rozbřesku lehce
říznutým Bridget Jonesovou a -SPOILER-
Kdopak to mluví. Po dočtení jsem byla
opravdu naštvaná na útlost této knihy, ale autorka mi díkybohu zvedla náladu povídkou Vánoce v pejru, která je bonusem k S hlavou v oblacích a
čtení mi tak trochu prodloužila.
A hlavně, z přečtení
této knihy jsem si odnesla zásadní poznatek. Česká literatura opravdu může být
dobrá a já už se nemůžu vymlouvat na volbu zahraničních témat a prostředí, díky
kterým jsem si užívala čtení jistých českých autorů. S hlavou v oblacích
se totiž odehrává v typicky českém prostředí, postavy mají vesměs typicky
česká jména a téma českého venkova taky nezní moc zahraničně. Tímto se tedy
omlouvám českým autorům, ode dneška už ani jednoho z nich nezatracuji!
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji sobě, byl to opravdu skvělý vánoční dárek!:)
Čtivě napsaná recenze. Toto hodnocení je zatím první, které jsme na tuto knihu přečetla až do konce, takže za to palec nahoru, protože já jsem někdy děsně líný čtenář recenzí a pokud se ti podařilo ji napsat tak, že sjem jí vážně přečetla, tak to tleskám.. :D
OdpovědětVymazatO koupě knihy ještě budu přemýšlet, protože tyto typy moc nemusím. Zkrátka dávám přednost spíš složitým dějům se zápletkami, místo knih oddechových, ale to bude můj problém. :) Takže ještě uvidím..
Jinak jsem s etě chtěla zeptat, jestli bys nechtěla spřátelit blogy? Ten tvůj bych s radostí pravidelně navštěvovala a byla bych ráda i za tvé komentáře u mých článků a tak.. Dyštak mi den na blog vědět, jak ses rozhodla. :)