RC Review: Jmenuju se Nikki

Představte si, že vaše tělo rozdrtila plazmová obrazovka a váš mozek nacpali do těla někoho jiného. Přesně v takové situaci se ocitla Em - oficiálně je mrtvá a musí žít život supermodelky Nik­ki.

Em se po své smrti stala natolik paranoidní, že si koupila detektor štěnic. A přesně jak předpokládala, její byt, dům, ve kterém žijí její rodiče i bývalý nejlepší kamarád Christopher, a další místa někdo napíchl. Obchodní řetězec Stark, který Nikki Howardovou zaměstnává, si totiž potřebuje pojistit, že Em pomlčí o transplantacích mozku a o tom, že ona ve skutečnosti pouze vězí v těle Nikki, ale ve skutečnosti jí není. Na povrch však začínají vyplouvat nečekané skutečnosti a Em si najednou nemůže být jistá ani tím, jestli byl mozek skutečné Nikki před transplantací opravdu mrtvý, nebo se jí Stark jen potřeboval zbavit.

Na Jmenuju se Nikki, pokračování knihy V kůži supermodelky od Meg Cabotové, autorky několika slavných sérií (například Princezniny deníky nebo Mediátor), jsme poměrně dlouho čekali. Stejně jako všechny knihy, i Jmenuju se Nikki napsala autorka se skvělým humorem a vymyslela opět neokoukanou zápletku. Všechny detaily kolem transplantace mozku a s ní souvisejících událostí dokonale promyslela, nikde nelze najít nějakou nedomyšlenou myšlenku.

Kniha se dá přečíst za pár hodin, během jejího čtení se ale objevují různé nečekané zápletky a situace, takže se snad nikomu nepovede u ní usnout a vnímat ji jen napůl. Příběhem prostupuje Emina láska ke Christopherovi, který před nehodou byl její nejlepší kamarád, a s nímž se teď nesmí stýkat. Em to ale trochu porušuje a snaží se s ním bavit alespoň v těle Nikki. Všemožně mu naznačuje, že v Nikki dřímá jeho stará kamarádka Emerson a při tom se často neubrání zamilovaným myšlenkám, které leckterou romantickou povahu pohladí po duši.

Jediné, co může kazit potěšení z knihy, je šílený pravopis typu bejt a moh, který je důsledkem snahy přesnějšího překladu z angličtiny a člověka z toho občas až bolí oči. Po pár nadávkách si na to ale mnozí zvyknou a nic jim už nebrání užít si knihu až do konce.

Jmenuju se Nikki se dá označit za oddechovou knihu, spíše pro dívky, které zrovna moc nemají rády upíry a různé jiné fantasy postavy. Co ale zklame snad všechny příznivce této knihy? Konec je až neuvěřitelně otevřený, s nečekaným zvratem, a třetí díl série zatím není na pořadníku českých vydavatelů. Třetí díl, v originále Runaway, vyšel v Americe v roce 2010, ale vzhledem k době čekání na Jmenuju se Nikki, se asi čas trochu potáhne i u dalšího dílu. Takže pokud by někdo měl na konci chuť knihou hodit o zeď, je to naprosto pochopitelná reakce.

Tuto recenzi jsem napsala pro web fantasya.cz